Vrch Jordán dosahuje nadmořské výšky 826 m a leží asi 6 km východně od Strašic. Dostat se k němu můžeme severním směrem od nejvyššího vrcholu Brd, Toku. Jižně je Jordán přístupný od Hejláku – obrovské plochy zpevněné betonovými panely, bývalého vojenského letiště a následně shromaždiště vojenské techniky. Tato plocha je dlouhá asi 520 metrů a široká 70 metrů. Němci ji zbudovali někdy okolo roku 1942 pro potřeby vojenského výcviku a po válce je toto místo využíváno zřídka.
Samotný vrchol Jordán není vůbec tak známý a zajímavý, jako bývalá vojenská cílová plocha rozkládající se na jeho severních svazích. Ta zasahuje i na severní svahy vrchu Houpák s nadmořskou výškou 794 m a východní svahy Dlouhého vrchu. Terén je zde o něco členitější než na Toku, veřejnost sem smí od roku 2016 a přístup je povolen pouze po vyznačených zpevněných cestách.
Na unikátní bezlesé ploše vznikl jedinečný ekosystém s dominantním všudypřítomným vřesem, borůvkami, brusinkami a dalšími zajímavými rostlinami. Místní ekosystém je v Evropě pro tuto nadmořskou výšku nevšední. S podobným porostem se setkáme buďto v mnohem vyšších nadmořských výškách, nebo u polárního kruhu. Svůj podíl na speciální atmosféře mají i bunkry, na které zde narazíme.
Velký dělostřelecký bunkr (pěchotní srub PE) u hlavní zpevněné cesty byl vybudován roku 1936 za účelem testování výzbroje a odolnosti vůči potenciální nepřátelské palbě. Jde o stejný typ opevnění, jaký vznikal ve 30. letech podél československých hranic. Pevnostních staveb je na ploše Jordán více, některé vystavělo nacistické Německo, jiné byly vybudovány až po 2. světové válce.
Samotná dopadová plocha sloužila jak pro dělostřelectvo, tak i pro nácvik leteckého bombardování a ke zkouškám vyvíjeného leteckého zbraňového systému „Plamen“.
Ze střechy pěchotního srubu se zachovalým pancéřovým zvonem, podobně jako z větší části dopadové plochy, se otevírá dech beroucí výhled do dáli. Jelikož jde o planinu porostlou převážně vřesem, výhledu nic nebrání. Lze dohlédnout až na Krušné hory a předměstí Prahy.